Kraniosakrální terapie zkušenosti - smutek

02.03.2024
Kraniosakrální terapie zkušenosti
Kraniosakrální terapie zkušenosti


Kraniosakrální terapie mne vždy dovede do stavu hluboké meditace. V onu jedinečnou chvíli jsem naplno sama se sebou, svým tělem, pocity… Vše najednou přestává existovat. Jsem v  jednotě s tělem a svou duší. Pokaždé cítím změnu, která postupem času nabírá na síle.

Kraniosakrální terapie mne vždy dovede do stavu hluboké meditace. V onu jedinečnou chvíli jsem naplno sama se sebou, svým tělem, pocity…

Kraniosakrální terapii praktikuji mnoho let. Sama jsem na kranio docházela a i v nynější době si dopřeji ošetření. Z vlastní zkušenosti i zkušenosti klientů vím, že prožitky při kraniu bývají různé. Někdo vidí barvy, obrazy, celé příběhy, jiní vnímají své tělo a malá část klientů necítí vůbec nic. Zlomek klientů vnímá své tělo a vidí výše zmíněné.

Klienti se mnou sdílejí mnoho svých prožitků a o jeden z nich se s vámi dnes podělím. 


Průběh ošetření a pocity z kraniosakrální terapie - příběh klientky

Na kraniu jsem byla v polovině prosince s předsevzetím, že zase budu chodit každý měsíc. A jak to bývá, když se neobjednám hned, čas uplyne rychle. Byly to celé dva měsíce.

Během doby po prosincovém kraniu jsem se cítila dobře, jen jsem měla stále pocit, že jsem schovaná v noře. Říkala jsem si, vždyť je zima a příroda spí. A tak jsem si ve své noře spala dál. Občas mezi procitnutím jsem střádala plány až přijde jaro. Hlavně jsem stále vyhlížela zimu. Její nádherné vločky, které mi tančí na řasách a ticho, když sněží. Ticho, které je pro mne posvátné. Čistá, jemná, kouzelná zima plná sněhu.

Před dvěma týdny jsem pochopila, že zima už nepřijde a je potřeba pomalu opustit noru. Objednala jsem se na kranio, a protože jsem si uvnitř moc přála, aby to bylo, co nejdříve, termín se našel hned druhý den.

Na kraniosakrální terapii jsem přijela s předstihem a ještě měla čas si popovídat se starým pánem, který byl na ošetření přede mnou. Kdybych jen tušila, co onen milý pán v mém podvědomí spustí.

Kdybych jen tušila, co onen milý pán v mém podvědomí spustí.

S terapeutkou Monikou se známe již dlouho.  Chvíli jsme si povídaly, co se událo během dvou měsíců, kdy jsme se neviděly. Opět jsem zmínila svou noru. Nikdy předtím jsem si v noře nepřišla. Až od minulého krania.

Odložím si většinu svých svršků a uléhám na léhátko. Hledám vhodnou polohu, aby mi bylo dobře. Terapeutka mne přikryje teplou a měkkou přikrývkou. Pustí jemnou muziku se zpěvem ptáků a tekoucí vody. Během chvilky vnímám jen hudbu a lehátko.

První dotyk začíná u chodidel. Je velmi jemný.

První dotyk začíná u chodidel. Je velmi jemný. Po chvíli cítím velmi těžkou levou končetinu, která se nemůže vůbec pohnout z místa. Pravá noha je lehká, plná pohybu, jakoby byla mnohem výš než levá.

Nevím přesně, jak dlouho jsem takto vnímala své nohy, snad pár minut než jsem se ocitla v jezeře. Stojím uprostřed velkého jezera, zamrzlá a neschopná jakéhokoliv pohybu. Po tvářích mi stékají první slzy. Je to jezero smutku a já v něm.

Stojím uprostřed velkého jezera, zamrzlá a neschopná jakéhokoliv pohybu. Po tvářích mi stékají první slzy. Je to jezero smutku a já v něm.

Po tvářích se mi pomalu kutálejí kapky slz. Cítím obrovský smutek, který už se nedá unést. Kapky slz se dál kutálejí po mých tvářích a smáčejí i mé vlasy. Jsem úplně sama. Jen já a mé slzy, které se už spojují v jemný pramínek. Občas se mé tělo velice jemně zachvěje. Pozoruji vodu, která je stále nehybná. Je jako jedno velké zamrzlé zrcadlo.

Terapeutka se mne zeptá, zda je vše v pořádku. "Ano, je". Odpovím velmi tiše mezi přívalem slz. Její ruce se přesunou k mým kolenům. Cítím jemné teplo a uvědomuji si, že obě mé nohy jsou již ve stejné výšce i stejně těžké. Po chvíli se potřebuji zhluboka nadechnout. Je to zvláštní, ale při každé kraniosakrální terapii je mé hluboké nadechnutí úplně jiné než v běžném životě. Nádech jde snad z velké hloubky mého těla. Je plný a hodně dlouhý.

... při každém kraniu mé hluboké nadechnutí je úplně jiné než v běžném životě. Nádech jde snad z velké hloubky mého těla. Je plný a hodně dlouhý.

Stále stojím v jezeře neschopná pohybu. Jezero se mění. Už není okolo samá mlha a led, někde v dálce vidím břeh. Na hladině se občas objeví jemná vlnka.

Ruce terapeutky jsou nyní na mém podbřišku. Pociťuji velké teplo. Můj podbřišek začíná být horký. Celé mé tělo se občas ve vlnách zachvěje. Na hladině jezera se začínají okolo mne dělat kruhy. Jsem živá, jsem živá, jsem živá. Má ústa se začínají velmi zlehka usmívat, Stále ještě cítím na tvářích slzy, které již slábnou. Je jich už mnohem méně.

Pomalu se v jezeře otáčím. Otáčím se dokola a pohyb se zrychluje. Nabírám vodu rukama a cákám na všechny strany. Přichází radost a smích. I mé rty se začínají usmívat. V podbřišku cítím pulzování a teplo. Jsem klidná.

I mé rty se začínají usmívat. V podbřišku cítím pulzování a teplo. Jsem klidná.

Terapeutka své ruce pokládá do oblasti bránice a následně pod klíční kosti. Mé tělo prožívá vlny různě silného chvění, někdy skoro až jemné škubnutí. Hrudník se v těchto vlnách zvedá nad lehátko. Z úst se ozývá zvláštní zvuk. Je to jako bych se nemohla úplně nadechnout. Na chvíli se schovám pod hladinu jezera. Po chvíli se vynořím a začínám v jezeře velmi pomalu plavat. Mířím ke břehu, kde v dáli vidím cestu lemovanou stromy. Mezi stromy jsou vidět paprsky slunce.

Plavu dál. V těle cítím klid a teplo. Několikrát se opět zhluboka nadechnu. Ruce terapeutky se dotýkají mé hlavy. Všimla jsem si změny až po nějaké chvíli. Byla jsem moc ponořena v jezeře. Stále ještě plavu a pomalu se přibližuji ke břehu. Můj smutek se zmenšil, po tváři se kutálejí poslední slzy.

Můj smutek se zmenšil, po tváři se kutálejí poslední slzy.

Má hlava je lehká. Zdá se mi, že v ní mám najednou mnoho prostoru. Ruce terapeutky jsou u kořene nosu, dále se posunou k očím. Všude je mnoho světla. Velká sluneční záře. Stojím ve vodě oděná jen do sluneční záře a pomalu jdu ke břehu. Opouštím jezero smutku a ztráty. Cítím písek pod nohama, jemné kamínky, zpěv ptáků, vůni stromů…

Mé tělo se ještě jemně zachvěje a zhluboka se nadechnu. Otáčím se směrem k jezeru. Jeho hladina je jako zrcadlo. Odráží bílá oblaka i paprsky slunce. Voda jezera se třpytí. Děkuji, za zkušenost. Děkuji, že jsi mne chránilo. Otočím se zády k jezeru směrem k pěšině a kráčím za světlem, sluncem.

Dech je klidný a plný, v těle pociťuji radost, nadšení, bezpečí… Je to jiné, než když jsem uléhala na lehátko. Z dálky slyším hlas terapeutky. Kraniosakrální ošetření je u konce. Bylo hluboké, plné pocitů a vděku. 

Otevírám oči. V první chvíli hledám, kde jsem. Uvnitř cítím nepopsatelný klid a odevzdání.

Otevírám oči. V první chvíli hledám, kde jsem. Uvnitř cítím nepopsatelný klid a odevzdání. Objímám svou terapeutku a z očí opět tečou slzy. Jsou jiné, plné vděku, radosti a dojetí. Děkuji za tento prožitek. Ještě když píši tyto řádky, občas cítím jemné mrazení a v očích se zaleskne slza.

Tentokrát se objednám hned. Mám zapsaných dalších pět termínů. Potřebuji být sama. Jdu se projít ven. Svítí slunce a já se naplno usmívám. Občas někoho potkám, pozdraví mne a popřeje dobrý den, i když jej vůbec neznám. Ach, kranio je pro mne zázrak. Těším se na další ošetření. Co mi asi přinese? Překvapení.

 Ach, kranio je pro mne zázrak. Těším se na další ošetření. Co mi asi přinese. Překvapení.

P.S. Během pár dnů jsem si uvědomila svůj smutek Objevil se už 14 dní před kraniosakrálním ošetřením. Patřil mým dědům, které jsem milovala. Z jejich pohřbů jsem si nic nepamatovala. Když zemřel první dědeček, bylo mi zanedlouho 13 let. Pamatuji si pouze boty, které se mnou babička vybírala na pohřeb. Ve druhém případě jsem byla už dospělá. V mysli mi zůstalo jen oznámení babičky po telefonu, že dědeček zemřel. Dál už nic. Tak moc jsem se schovala a odřízla ode všech pocitů, abych přežila. Kranio mi pomohlo zase najít samu sebe.

 
 Příběh klientky je u konce. A co vy. Zkusíte, co kraniosakrální terapie a vaše tělo umí?


Další zkušenosti s  kranosakrální terapií najdete na blogu Z poradny.


Příběhy z praxe

Příběhy z praxe najdete na blogu v sekci Z poradny

Kraniosakrální terapie mne vždy dovede do stavu hluboké meditace. V onu jedinečnou chvíli jsem naplno sama se sebou, svým tělem, pocity… Vše najednou přestává existovat. Jsem v jednotě s tělem a svou duší. Pokaždé cítím změnu, která postupem času nabírá na síle.

Škola volá!

27.08.2023
"Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti."

Jan Amos Komenský