Je sobota a já stojím před branou do dendrologické zahrady. V tu chvíli už pomalu přestávám vnímat okolí. Projdu branou, má chůze je najednou pomalejší, dech klidnější. Jsem tu vždy jako v jiném světě.

Je pozdní odpoledne. Slunce mne hladí posledními hřejivými paprsky než půjde spát. Sedím ve své oblíbené kavárně a užívám si klid a vůni kávy. Čekám na svou přítelkyni z dětství. Má zpoždění. Pozoruji, co se děje na ulici i v kavárně.

Počasí se konečně umoudřilo a venku svítí již druhý den slunce. Obloha je jasná bez mraků. Prošla jsem zahradu. Potěšila se s květinami, které se snaží pozdravit se sluncem.. Ptáci si zřejmě hrají na honičku. Vítr stále fouká ještě ledový.

Je jako zjevení. Stará, protivná, nedůtklivá dáma. Stále znovu a znovu se vrací. Někdy se zdrží chvilku, někdy zůstane i pár dnů. Stará dobrá známá. Návstěva snad z jiného světa. Ta nesnesitelná dáma. Stále tu buší a buší a dožaduje se pozornosti.

Mezinárodní den žen. O ženství a oslavě žen se píše celý den. Potkávám více usměvavých lidí, v květinářstvích lidé vybírají květiny, potkávám muže s kyticemi

"Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých." Karel Čapek