Z PORADNY

Milujeme natolik, že necháme druhého být takového, jaký je.
Gaston Saint - Pierre

Je pozdní odpoledne. Slunce mne hladí posledními hřejivými paprsky než půjde spát. Sedím ve své oblíbené kavárně a užívám si klid a vůni kávy. Čekám na svou přítelkyni z dětství. Má zpoždění. Pozoruji, co se děje na ulici i v kavárně.

Vzbudila jsem se ve tři hodiny ráno. Venku stále foukal silný vítr. Chvílemi narážel do oken a občas byla slyšet meluzína. Některé zvuky byly přímo strašidelné. K tomu se nakonec přidal déšť a jemně bubnoval na okna. Zkoušela jsem pozorovat svůj dech, abych opět usnula.

Je jako zjevení. Stará, protivná, nedůtklivá dáma. Stále znovu a znovu se vrací. Někdy se zdrží chvilku, někdy zůstane i pár dnů. Stará dobrá známá. Návstěva snad z jiného světa. Ta nesnesitelná dáma. Stále tu buší a buší a dožaduje se pozornosti.