ZE ŽIVOTA

"Bez rodiny se člověk chvěje zimou v nekonečném vesmíru."

André Maurois

Kulička uvnitř rolničky je schovaná. Je to vlastně takové její srdce. Bez ní by nemohla krásně znít. Přeji vám všem, aby jste své srdce slyšeli a váš život mohl nádherně znít po celý nový rok 2023.

"Dokonce i ta nejtemnější noc skončí a vyjde slunce."Viktor Hugo

"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.

Je sobota a já stojím před branou do dendrologické zahrady. V tu chvíli už pomalu přestávám vnímat okolí. Projdu branou, má chůze je najednou pomalejší, dech klidnější. Jsem tu vždy jako v jiném světě.

Počasí se konečně umoudřilo a venku svítí již druhý den slunce. Obloha je jasná bez mraků. Prošla jsem zahradu. Potěšila se s květinami, které se snaží pozdravit se sluncem.. Ptáci si zřejmě hrají na honičku. Vítr stále fouká ještě ledový.

Mezinárodní den žen. O ženství a oslavě žen se píše celý den. Potkávám více usměvavých lidí, v květinářstvích lidé vybírají květiny, potkávám muže s kyticemi

"Láska může zemřít na pravdu, přátelství na lež."Bonnard

Obloha se zatáhla. Jemné vločky se snášejí z nebes nad stromy, potokem, cestou, zahradou... Vítr, ten rošťák, do nich fouká. Hrají si možná na honěnou. Někdy do nich foukne tak, že vytvoří vír a ony se točí ve sněžném tanci. Chvílemi to vypadá, že vzduchem plují nebo dokonce letí zpět nahoru k nebesům. Chtějí snad zpátky domů?

V pondělí jsem uklízela vánoční výzdobu. Venku jemně poletoval sníh a vločky se snášely jako tisíce peříček na zem. Na zemi rychle roztály. Foukal studený vítr a šlehal mne do tváří.

Mám ráda květiny. To se o mně všeobecně ví. Někteří mi dokonce říkají květinová víla, ale o tom snad někdy jindy.