Terapie vychází z přesvědčení, že zdravé orgány mají určitý fyziologický pohyb. Je-li nějaký orgán poškozen zánětem, úrazem, operací či jinak, má toto poškození vliv i na okolní struktury. V místě problému (léze) dochází ke ztrátě elasticity, což ovlivňuje směr pohybu okolních orgánů a může vzniknout celý řetězec lézí, který se po nějaké době projeví jako zdravotní problém na první pohled nijak nesouvisející s vnitřním orgánem.
Při ošetření viscerální terapií se používají techniky mobilizace jednotlivých orgánů (důležité při ošetření jizev, srůstů a slepenin ve tkáních, to znamená stavy po operacích, zraněních a přímých traumatech) a nápravy jejich motility (viscerální motilita = vnitřní pohyb orgánu).
Frekvence rytmického pohybu - motility = 7x za minutu. Viscerální mobilita = pohyb mezi dvěma orgány nebo mezi orgánem a jinou částí těla. V rámci ošetření se uvolňují také omezení v kloubech, svalech, vazech a fasciích. Proto je vhodné ošetřit i všechny bolesti a omezení pohybového aparátu, které nereagují na obvyklé způsoby terapií.