Ranní zamyšlení

02.03.2022

"Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých."

Karel Čapek

Tento citát jsem dnes ráno četla na sociální síti. Vystihuje přesně naši povahu a vše, co je v nás skryto.

Každý den většina z nás vede malé boje se sebou samými, s ostatními lidmi, situacemi... Ne nadarmo se říká -  "Zameť si před vlastním prahem." Velká část lidí najednou moc dobře ví, co by měli dělat ostatní, jak by měli žít, starat se o své zdraví, co by měli a neměli říkat, dělat... Ze všech těchto lidí jsou najednou odborníci na život, zdraví, politiku, mír, závislosti a mnohé další.

Kde se v nás lidech tato touha být mistrem ve všem bere? Nestačí, když umíme dobře své řemeslo, práci a v tom rosteme dál? Proč bychom stále měli měnit svá zaměstnání a mnohé další. Vždyť tímto způsobem nikdy z nikoho žádný mistr nebude. Copak například chirurg stále mění pracoviště?

Pokud najde člověk dobré místo, má tendenci tam zakořenit a růst. Stejně jako roste strom. Strom, kterému se daří má silné kořeny i kmen a nádhernou korunu. Zůstává na svém místě, je pevný a stálý i při nepřízni počasí a okolností. Vzpomeňme na lípy, duby.

A tak každý den se snažím žít svůj život, co nejlépe. Slovo bojuji s něčím jsem dávno vypustila ze svého slovníku a učím to i své klienty. Slovo má svou sílu. Slyšíme a čteme je každý den. A opakované slovo se stává skutkem.

Každý den slýchávám s čím, kdo bojuje. Zkusme se zamyslet, jak ono slovo změnit nebo nahradit. Staňme se vyjednavačem v našem vlastním životě. Vyjednejme pro nás samotné harmonii, lásku, mír.

Ano, jen díky boji a válce si uvědomujeme, jak je mír a klid pro nás důležitý. Najednou se v nás přepnou jiné hodnoty jako je soudržnost, pomoc druhým, láska k životu.

U někoho se sepne ještě více agrese a nenávist. Najděme si chvilku a zastavme se sami se sebou a naslouchejme tomu, jak promlouváme my sami a naše nitro. Jen situace venku nám pomohla vynést naše skryté démony na světlo.

Ani přemíra pomoci a záchrany, ani přemíra nenávisti a agrese nikam nevede. Vždy jsme se vychýlili od našeho středu bytí. Přeji nám všem, abychom nalezli svůj vlastní klid a mír.

P.S. Často ve své práci zažívám s klienty návrat k životní síle a klidu. Mám velké štěstí. Děkuji všem, které jsem potkala a ještě potkám.

Z PORADNY

Je pozdní odpoledne. Slunce mne hladí posledními hřejivými paprsky než půjde spát. Sedím ve své oblíbené kavárně a užívám si klid a vůni kávy. Čekám na svou přítelkyni z dětství. Má zpoždění. Pozoruji, co se děje na ulici i v kavárně.

Vzbudila jsem se ve tři hodiny ráno. Venku stále foukal silný vítr. Chvílemi narážel do oken a občas byla slyšet meluzína. Některé zvuky byly přímo strašidelné. K tomu se nakonec přidal déšť a jemně bubnoval na okna. Zkoušela jsem pozorovat svůj dech, abych opět usnula.

Je jako zjevení. Stará, protivná, nedůtklivá dáma. Stále znovu a znovu se vrací. Někdy se zdrží chvilku, někdy zůstane i pár dnů. Stará dobrá známá. Návstěva snad z jiného světa. Ta nesnesitelná dáma. Stále tu buší a buší a dožaduje se pozornosti.