Setkání a Bachovy esence

26.10.2022



Je pozdní odpoledne. Slunce mne hladí posledními hřejivými paprsky než půjde spát. Sedím ve své oblíbené kavárně a užívám si klid a vůni kávy. Čekám na svou přítelkyni z dětství. Má zpoždění. Pozoruji, co se děje na ulici i v kavárně.

Zaujme mne maminka s malou dcerkou. Holčička je celá zamazaná od čokoládového dortu. Pusa i ruce jsou krásně čokoládové. A tady mají opravdu úžasné dorty. Nedívím se, že jedla i rukama.

Maminka se nejprve snaží dcerku očistit vlhčeným ubrousky. Čistí pečlivě prst po prstu. Nakonec pošle dítě umýt. Když se dcera vrátí, maminka se ptá, zda se umyla pořádmě a ať jí ukáže jak.

Holčička je opravdu divadelní talent. Ukazuje, jak mačkala dávkovač mýdla a všechny možné zpúsoby mytí rukou na jaké si vzpomenete. Najednou mám pocit, že to snad pozorovala u lékařů, kteří si důkladně myjí ruce před operací.

Vloudí se mi myšlenka, zda není maminka posedlá čistotou. Asi by potřebovala Bachovy květové esence. A najednou se vrátím v čase.

Vzpomínám si na mnoho klientů, kteří prošli mou praxí. Měli strach z nemocí, bacilů, špíny... Pokud jim někdo podal ruku, hned se šli umýt. Vše neustále dezinfikovali a čistili. Umyté jídlo znovu myli. Někteří měli i strach z návštěvy, když se jim narodili děti. Návštěvu by nejraději vyčistili Savem. 

Někteří se dokonce sprchovali vícekrát denně, drhli své tělo kartáčem až si zničili kůži. Měli pocit, že jejich tělo není dostatečně čisté. I neustálé používání deodorantu nebo parfému během dne, není úplně v normě. 

Na všechny tyto problémy zabraly Bachovy květové esence. A vždy užívací lahvička obsahovala květovou esenci Crab Apple - Plané Jablko.

Z mého snění mne vytrhne příchod přítelkyně. Moc se omlouvá za pozdní příchod. V práci měli poradu a šéfové se nechtělo domů. "Ještě, že užívám Bachovy esence co jsi mi darovala. Jinak bych dnes poradu psychicky nezvládla."

Bachovy esence jsou naprosto úžasné. Pomáhají vždy. V mé kabelce nikdy nechybí Rescue. Ale o tom, co umí Rescue, zase někdy příště. Teď už mne čeká čokoládový dort.

Z PORADNY

Je pozdní odpoledne. Slunce mne hladí posledními hřejivými paprsky než půjde spát. Sedím ve své oblíbené kavárně a užívám si klid a vůni kávy. Čekám na svou přítelkyni z dětství. Má zpoždění. Pozoruji, co se děje na ulici i v kavárně.

Vzbudila jsem se ve tři hodiny ráno. Venku stále foukal silný vítr. Chvílemi narážel do oken a občas byla slyšet meluzína. Některé zvuky byly přímo strašidelné. K tomu se nakonec přidal déšť a jemně bubnoval na okna. Zkoušela jsem pozorovat svůj dech, abych opět usnula.

Je jako zjevení. Stará, protivná, nedůtklivá dáma. Stále znovu a znovu se vrací. Někdy se zdrží chvilku, někdy zůstane i pár dnů. Stará dobrá známá. Návstěva snad z jiného světa. Ta nesnesitelná dáma. Stále tu buší a buší a dožaduje se pozornosti.