Články


Časopis "Záhady života" 5/2020  - ukázka z článku


Léčivý rytmus těla

Měli jste v minulosti nějaký úraz a poškození kostí? Pak Vaše tělo možná utrpělo šok, na nějž nemusí umět jen tak zapomenout. Vyzkoušela jsem na vlastní kůži tzv. kraniosakrální terapii, která mi umožní pocítit léčivý rytmus těla. Seznámíme vás s terapeutkou Monikou Sedlákovou. Pokusí se nám vysvětlit, jak to všechno funguje...

Být konečně volný jako pták

Před dvanácti lety jsem měla těžký úraz s poškozením kostí, a tak jsem byla zvědavá, jak bude terapie probíhat. Paní Monika na mě dává přikrývku a přikládá ruce na obě moje chodidla. Je to velice zvláštní pocit. Už po chvíli totiž cítím výrazný tlukot na místech těla, které mne dodnes občas zabolí. Vůbec nechápu, co se to se mnou děje, ale dostávám se do stavu příjemné relaxace. Nemám potřebu mluvit, veškerou pozornost teď věnuji tomu, co se děje uvnitř mě samé. Později přikládá paní Monika ruce na moje bedra a já cítím ten prazvláštní tlukot znovu, tentokrát v pánvi, v místech, kde jsem měla kdysi zlomené kosti. Pak přikládá ruce i na mou hlavu. Nejsem si jistá, jestli to paní Monika vnímá také, ale to zvláštní chvění mi připomínalo tlukot srdce vycházející z různých míst mého dřívejšího úrazu. Nebylo to nepříjemné, spíše mi připadalo, že se v mně cosi uzdravuje. Asi po hodině terapie vstávám z lůžka a se cítím jako znovuzrozená, i když mi není úplně jasné, co se se mnou právě dělo. Vím jen to, že je mi tělo nesmírně vděčné, že jsem mu věnovala takový konejšivý prožitek.

...

ROZHOVOR

Paní Sedláková, ještě než se dostaneme k tomu, co jsem teď prožila, bych si chtěla popovídat o vás. Jste bývalá speciální pedagožka. Pracovala jste i v mateřské škole s tělesně a mentálně postiženými dětmi. Proč jste ze školství odešla?

Práce s postiženými dětmi mě dlouho naplňovala a dávala mému životu smysl. Otěhotněla jsem a po mateřské dovolené nastoupila zpět do mateřské školy k zdravým dětem. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila změnu, která nastala po porodu syna. Bývala jsem častěji nemocná, syn také, a tak tomu bylo až do chvíle, než jsem si dokázala upřímně přiznat, že se moje cesta ve školství nachýlila ke konci. Pochopila jsem, proč jsem byla nemocná. Po narození vlastního dítěte jsem už nebyla schopna dávat dětem tolik lásky jako dřív, neboť jí nejvíce dostával syn. A to byl pro mě důvod ze školství úplně odejít.Tenkrát to pro mne bylo jediné řešení. Vůbec jsem nebyla schopna přijmout, že je to přirozené. Jsem perfekcionalista. Pokud něco nedělám ze svého pohledu dokonale, nemohu v tom pokračovat. S dětmi teď pracuji jinak. Mnozí moji klienti se ke mně vrací a přijdou často i s vlastními dětmi. A studium na pedagogické fakultě mohu nyní tak využít jiným způsobem.

Jak k tomu došlo, že jste se začala zabývat kraniosakrální terapií?

Asi před třiadvaceti lety jsem podstoupila několik sezení u regresního terapeuta Andreje Dragomireckého, který mě zavedl do několika mých minulých životů. Byla jsem z této metody nadšená. Vyřešila jsem si v té době několik osobních problémů. Andrej mi sdělil, že jsem hodně vnímavá a doporučil mi, abych se regresní terapií začala zabývat profesionálně. Neměla jsem na to ani pomyšlení, nevěřila jsem, že bych tuto metodu zvládla. Má kariéra ve školství skončila. Pracovala jsem jako vizážistka, později jako obchodní zástupce a pro své klienty jsem byla "vrbou". Stále jsem cítila určité vnitřní napětí. To ze mě spadlo až ve chvíli, kdy jsem se po mnoha letech přihlásila k Andreji Dragomireckému na kurz. Začala jsem pomocí regresní terapie pomáhat lidem a našla na čas klid. Jednoho dne jsem pracovala s lékařem, který při návštěvě svého minulého života zažíval něco hodně nepříjemného. Plakal a třásl se. A i když se to nesmí, chytla jsem jej za ruku a řekla: "Jsem tady. Společně to zvládneme." A přesně v tu chvíli jsem věděla, že i když je regresní terapie opravdu skvělá, neumožňuje mi pracovat s fyzickým tělem a s jeho tělesnými bloky prostřednictvím doteku, a že něco zase končí. O chvíli později jsem objevila kraniosakrální terapii. Absolvovala jem nejprve přes třicet sezení u dobrého terapeuta a tak moc mne nadchla, neboť se mi srovnala i skolioza, že jsem se přihlásila na výcvik. U kraniosakrální terapie (CST) jsem už zůstala.

Můžete mi vysvětlit, jak terapie, kterou jsem u vás podstoupila, funguje? Sama jsem si vyzkoušela, že se nejedná o masáž, a přesto jsem se později cítila velmi uvolněně.

K tomu, aby se s touto metodou člověk naučil pracovat, musí podstoupit specializovaný výcvik a nasbírat praktické zkušenosti. Zajímavé je, že v jiných zemích, např.v německy mluvících zemích EU, Británii a USA provádějí CST i školení lékaři. V naší zemi je lékař spíše vyjímkou. A jak to všechno funguje? Léčebné procesy, o nichž dnes budeme mluvit, a které jste pocítila i na vlastní kůži, objevil začátkem 20. století osteopat Dr. William Garner Sutherland. Během svých vyšetření zjistil,že se lebka pohybuje nejen v rámci své flexibility, ale že se i rytmicky zmenšuje a zvětšuje. Při svých četných pokusech přišel na to, že kraniální kosti nejsou zcela srostlé a dochází u nich k určitému, velmi pomalému, rytmickému pohybu, nezávislému na rytmu srdce a dechu. Hýbou se nejen lebeční kosti, ale hýbe se celé tělo. Jeho práci později prohloubil lékař a osteopat John E. Upledger, který dokázal tento zvláštní rytmus centrálního nervového systému rozvinout do netradiční léčebné metody. Objevil, že mezi lebkou (cranium) a kostí křížovou (os sacrum) pulsuje v určitých intervalech energie ve formě mozkomíšní tekutiny, s níž je možné terapeuticky pracovat. Tato jemná technika dává tělu jasný signál k tomu, aby zaktivovalo svou vnitřní moudrost a začalo se samo uzdravovat.

To zní moc zajímavě. Proč naše tělo nespouští sebeuzdravovací schopnost automaticky?

Naše tělo má samouzdravovací schopnosti. Například pokud mám malou řeznou ránu, sama sroste a nemusím nic dělat. Ovšem pokud jde třeba o úraz, který jste měla, je to jiné. Energie úrazu vstoupí do těla a náš systém se ji snaží rozpustit, zpracovat a opravit. Pokud se mu to nepovede, zůstanou tam tyto energie uschovány. Tím dojde ke stagnaci tekutin, stlačení tkání a nakonec i posunu kostních struktur. Naše tělo se snaží škody co nejvíce napravit a dostat je na nejmenší plochu tak, aby byly zachovány základní funkce. V těle pak zůstávají bloky nebo "energetické cysty". A my pomocí kraniosakrální terapie pomáháme tělu, aby se bloky "rozpustily".

Proč jste nejprve přikládala ruce na moje chodidla?

Mohla bych začít kdekoliv. Ovšem pro většinu z nás jsou chodidla nejbezpečnější. Tento dotek mi umožňuje vnímat váš kraniosakrální rytmus. Když to hodně zjednoduším, vaše chodidla i celý váš systém se budou, i když se o to vůbec nebudete vědomě snažit, pohybovat dovnitř a vně. O tom, jestli bude tento přirozený pohyb chodidel, který běžně ani nezaznamenáváme, na obou nohách synchronní, rozhoduje celá řada faktorů. Lidské tělo totiž funguje jako polouzavřený hydraulitický systém. Kraniosakrálních pohybů, které jste cítila jako ten zvláštní tlukot v těle, mívá přibližně osm až dvanáct pulsů za minutu. Pohybují se při nich nejen lebeční kosti, ale i další struktury v celém těle, které s kraniosakrálním systémem úzce souvisí. Já jako terapeut naslouchám těmto rytmům a pokud nejsou dostatečně silné nebo harmonické, pomáhám tělu si to uvědomit a tuto chybu napravit.

Byla bych ráda, kdybyste mi to ještě upřesnila.

Kvalitu a intenzitu kraniosakrálních pohybů, které je terapeut schopný vnímat, ovlivňuje celá řada faktorů. Odráží se v nich dávno prodělaná traumata, zlomeniny, úrazy a operace, dokonce i náš vlastní - třeba náročný - porod. Naše tělo si vše pamatuje na buněčné úrovni, a přesto, že si my možná myslíme, že jsme se už dávno uzdravili, energetické blokády v nás po těchto traumatických událostech zůstaly. Pokaždé, když fyzické tělo prožívá šok = trauma, energie v něm stagnuje a neproudí tak, jak by měla. Stejné je to i s psychikou. Ovlivňuje nás na tělesné úrovni mnohem víc, než jsme si vědomi.

Když k vám přijdu jako klient, tak jak to bude probíhat dříve, než ulehnu na terapeutické lůžko?

Při prvním sezení si budeme nejprve povídat o vašem životě, co vše vás na vaší časové ose potkalo ( nemoci, úrazy, operace...), včetně období prenatálního a porodu. Můžete mi říci o všech prožitých fyzických i psychických traumatech, které vám přijdou na mysl. Tím, že o nich spolu budeme mluvit, se tělo postupně nastaví na to, o čem jste hovořila a kraniosakrální terapie bude ještě účinnější. Myslím, že bychom se divili, co vše je zapsáno v jeho buněčné paměti. Tělo na rozdíl od nás nezapomíná. Kromě fyzických traumat nás velmi nás ovlivňují například i strachy, vztahové i existenciální. Pokud je psychika chatrná, tělo se celé stáhne, což vytvoří určitý energetický blok, který v nás může zůstávat dlouhá léta.

Kde?

To je opravdu různé. Někdo ve stresu cítí napětí v oblasti žaludku, jiný přestává pravidelně dýchat (má staženou bránici), dalšího bolí krční páteř,záda nebo kolena. Ve stresu naše energetická centra nepracují tak, jak by měla, a to má vždy za důsledek určitou energetickou blokádu. Časem se v tomto oslabeném místě může objevit i nějaký zdravotní problém.

Dejme tomu, že za vámi přijde klientka, která už je v důchodu a má několik vnoučátek. I u ní vás bude zajímat, jaký měla kdysi vztah s rodiči a jak její maminka prožívala porod?

Bude mě to zajímat určitě. Navíc čím jsme starší, tím více energetických blokád v sobě máme. Náš vztah k rodičům nás bude ovlivňovat až do smrti. Vůbec nezáleží na tom, zda tady s námi ještě jsou, nebo ne. Jsou pro nás důležití, i když jsme je třeba nikdy nepoznali. Čím jsem starší, tím více chápu příběhy klientů, ale i své rodiny. Například jsou lidé, kteří všechno ošklivé, co prožili, přetvoří v neustálý křik a hněv, jiní všechno drží v sobě a dlouhá léta se tím emočním balastem dusí. Každý z nás to má jinak. Já jsem si však jistá, že za takzvanými charakteristickými povahovými rysy člověka se mnohdy skrývá mnohem víc a naše tělo o tom všem ví a mluví.

Jak to vnímáte vy?

V mnohých případech jde pouze o projev dosud nerozpuštěných dávných křivd. Z energetického hlediska se často předávají i po dlouhé generace. A nejen křivdy, ale i jiná psychická traumata. Každá rodina má své vlastní příběhy, které se často opakují v různých obměnách, ale jejich jádro bývá stejné. Neseme ho v sobě určitým způsobem i my a jen na nás záleží, zda jej budeme předávat dál i našim dětem. S těmito opakujícími se vzorci skvěle pracují také rodinné konstelace.

Chápu to správně, když řeknu, že psychické bloky, o nichž možná nemáme ani tušení, že je máme, kraniosakrální terapie odblokovává?

Určité osobnostní rysy jsou vrozené, jiné nám byly dány výchovou. Kraniosakrální terapie napomáhá v odstraňování energetických blokád vzniklých "úplně zbytečně" během našeho dětství a dospívání. Není dobré svým rodičům ani lidem v našem blízkém okolí cokoliv zazlívat. Dali nám to nejlepší, co oni sami mohli a uměli, co se sami naučili od svých vlastních rodičů. I my jsme udělali ve výchově svých dětí plno chyb a obvykle na to přijdeme až v okamžiku, kdy se staneme prarodiči. Najednou zjistíme, že s vnoučaty komunikujeme úplně jinak, než jsme to dělali v mládí se svými dětmi. Máme na ně jiné nároky a nejsme už v takovém napětí, jako kdysi.

Ale zpátky k otázce. Ano, ošetření kraniosakrální terapií souvisí s celou naší bytostí. Nejsme jen tělo , ale i mysl a duše. Mnoho problémů vychází z toho, jak funguje naše mysl, jak přemýšlíme, které myšlenkové vzorce používáme. Často jsou tyto vzorce a naše vztahy k lidem v okolí nezdravé. Tím, jak uvolníme tělo, uvolníme i naši mysl k novým myšlenkám...

Takže když za vámi budu docházet pravidelně, třeba se zdravotním problémem, může dojít i k nějaké pozitivní osobnostní změně?

Ano, mnoho klientů mi říká, že se jim postupně změnil celý život. Často se na mě obracejí spíše se zdravotními problémy, ale ruku v ruce s tím dochází i ke změnám psychickým. Najednou už necítí vnitřní nervozitu, která je dříve tak často paralyzovala. Jsou ve svém životě mnohem pozitivnější a klidnější, milují výzvy a změny. Nemají už potřebu zůstávat doma ve své bezpečné "bublině," mění se jejich postava, vizáž, i koníčky. Někdy dojde také ke změně práce nebo partnera, pokud jim už to, co bylo, nevyhovovalo. Nebo se naopak jejich partnerský vztah ještě více prohloubí, protože jim dojde, že společně musí začít fungovat zcela odlišně, než doposud. Je to opravdu hodně individuální.

Chápu to správně, že přes dotek na tom správném místě pracujete s energií člověka?

Určitě ne ve smyslu, že bych klientovi sama nějakou energii předávala jako třeba Reiki. Pracuji pomocí jemného doteku a trpělivě čekám na to, co tělo udělá, A kam mne pozve.Jaký bude jeho unikátní rytmus. Samoléčivá síla těla se objevuje společně s kraniosakrální pulsací, kterou vnímám nejen já, ale někdy ji cítí i klient, pokud se soustředí na své tělo.

V čem tkví to největší kouzlo kraniosakrální terapie?

Pokud nedochází k optimální kraniosakrální pulsaci a vnitřní tlukot je příliš pomalý nebo rychlý, držením rukou například na jeho chodidlech nedovolím nohám se při kraniosakrálním rytmu otevírat, a tím vlastně uměle zastavím jeho pulsaci. Tím dám tělu impuls, aby se jeho rytmus zrestartoval a srovnal na obě poloviny těla. Klient má v tu chvíli pocit, jako by se někam propadal, když se to zvláštní ťukání uvnitř něho objeví po krátké odmlce znovu, cítí je mnohem intenzivněji. Dojde k aktivaci samoléčebné síly těla. Před mnoha lety jsme prováděli , s přítelem lékařem pokus na biorezoančním přístroji Bicom. Nejprve změřil hodnoty našeho pacienta a zjistil, že je celý jeho energetický systém hodně rozhozený. Potom jsem s naším pacientem asi dvacet minut pracovala metodou CST a pomocí přístroje jej lékař změřil znovu. Hodnoty se diametrálně lišily a výsledek byl, že téměř všechny energetické dráhy v jeho těle fungovaly tak, jak měly. Byli jsme nadšení. Já měla možnost si ověřit, že změny, ke kterým dochází, jsou i změřitelné. Praxe s klienty ukazuje, že to má smysl. Pokud by kraniosakrální terapie neměla výrazný pozitivní přínos pro celé tělo i psychiku, určitě bych se jí tolik let nevěnovala...

S čím se vám klienti svěřují? Co během terapie cítí oni?

Někdy kromě rytmu svého těla vnímají teplo, světlo nebo příjemné vůně, vidí různé barvy, útržky či příběhy ze svého života, na které již zapomněli. Občas se dotknu nějakého místa, které se energeticky uvolní a klient začne usedavě plakat, i když neví proč. Praxe mě však naučila, že není vždy důležité vědět, co přesně se v nás uvolnilo. Důležité je, že k tomu došlo. Většinou však převládají příjemné pocity, a jakmile člověk odchází z lehátka, cítí se nabitý energií. Vnímá svou vlastní energii, která kdesi stagnovala a teď už je to jinak.

S jakými problémy se na vás klienti nejvíc obrací?

S migrénami, únavou, bolestmi zad, kloubů, skoliózou ( mírnou skoliózu lze plně srovnat) nebo jinými zdravotními problémy, poúrazovými a pooperačními stavy. Také pokud prožívají různé psychické potíže, například strachy nebo panické ataky. Mnohdy řeší partnerské neshody, fobie atd. Velmi časté jsou také stagnace, kdy se člověk nedokáže pohnout z místa, nedaří se mu to či ono. Bylo u mě i mnoho maminek, které nemohly otěhotnět a dnes už mají krásná a zdravá miminka. Je to opravdu různorodé. Kraniosakrální terapii kombinuji i s Bachovými květovými esencemi a kdo má zájem, mohu mu je namíchat takzvaně na míru. Chodí za mnou i studenti, kteří se učí na zkoušky a potřebují projasnit mysl. Mám svou práci moc ráda a vždy se těším až zase uvidím u svých klientů v očích navrácenou radost a světlo...




 


https://www.psychoterapieonline.com/post/kraniosakrální-terapie-na-vlastní-kůži