Bílá královna

Mám ráda květiny. To se o mně všeobecně ví. Někteří mi dokonce říkají květinová víla, ale o tom snad někdy jindy.

Na zahradě mám svou bílou královnu. Jmenuje se čemeřice. Když jsme zakládali zahradu, nutně jsem musela mít rostlinu, která kvete v zimě. A tak se u nás zabydlela.

Čemeřice se svou noblesou kvete vždy koncem prosince až začátkem ledna. Vzhledem k době kvetení se jí říká také bílá královna nebo vánoční či postní růže.

Je jí úplně jedno zda je venku mráz nebo plno sněhu, fouká silný vítr, padají kroupy nebo celý týden prší. Ona kvete. Její květy jsou pevné a zároveň plné něhy. Bílé květy postupem času změní bílou barvu na světle zelenou.

Rostliny čemeřice kvetou hodně dlouho, aby si je užily také včely. A pokud je neopylují včely, umí se opylovat samy. Zázrak přírody.

Čemeřice jsou jedovaté. Možná proto byly považovány za rostliny magické a léčivé. Kořen, který se rozdrtil na prášek údajně zaručoval neviditelnost. A kdo jej sypal před sebou, mohl se dostat kamkoli nezpozorován.

Staří Keltové ji využívali k výrobě jedu na šípy, když lovili zvěř. Ve starém Římě se tento jed nazýval helleboro. Pravděpodobně od něj byl odvozen latinský název čemeřice - Helleborus. Keltové čemeřici používali i k léčbě domácích zvířat. Rostlinu zavěšovali do chléva, kde měla od chovaného dobytka odhánět zlé duchy.

Ve starověku se odvar z kořene čemeřice používal jako projímadlo a proti střevním parazitům. Údajně se často užíval k otrávení pitné vody ve studnách při obléháních. Vyvolával tak silný průjem, že nikdo nebyl schopen boje.

Myslím, že zůstanu jen u obdivování krásy květů, když celá zahrada v zimě ještě spí. Vždyť moje čemeřice se rozrůstá čím dál víc. Nemám už pouze jednu rostlinu, mám jich hned několik. Každý rok  zase najdu nové. Jsem vděčná své bílé královně a ona ví...

ZE ŽIVOTA