Brambora

26.01.2022

V noci nasněžilo. Celé okolí je pokryté sněhem. Svítí slunce a svými paprsky tančí, kde dosahne. Z bílého sněhu vytváří nekonečné množství blýskavých křišťálů. Konečně se z nevídané krásy přesunu do reality.

Ne,že by se mi nechtělo ještě snít o blýskavém sněhu. Jenže cítím již vůní kávy a odpoledního zákusku. Zákusek mého dětství. Brambora.

Pro mne je to stále ten nejlepší zákusek. Milovala jsem ji v dětství a láska k ní přetrvala. Když jsem byla malá, kupovali mi ji rodiče v útulné cukrárně vedle loutkového divadla. Bramboru mám spojenou s pohádkami a krásnými zážitky.

A dnes si ji vychutnávám stejně jako v dětství. Usednu ke kávě a už držím svůj dezertní talířek z bílého porcelánu. Vezmu si papírový košíček s bramborou do ruky a hlavně moc nedýchat. Jinak bude zase kakao všude.

Zakousnu se a kakao padá na šaty. Je to stále stejné. Proč tam dávají tolik kakaa ? Letí myšlenka hlavou. Zřejmě, aby to bylo dobré. Možná, kdybych nebyla nedočkavá a držela si způsobně talířek... Zastavím myšlenky a vychutnávám si dál svůj sladký zázrak. 

Miluji chuť hořkého kakaa, nadýchaného kakaového krému, jemného piškotu a sladkého marcipánu. Ta hořkosladká kombinace je pro mne od dětství fascinující. Je jemná, neodolatelná, smyslná. Naplňuje mne klid, štěstí a radost. Mám jako vždy celou pusu od kakaa.

Venku opět začíná sněžit. K zemi se snáší mnoho krásných vloček, aby vytvořily zimní pokrývku. Tiše se dívám do zahrady, jak sníh zůstává na větvích. A všude je posvátný klid. Je to tak vždy. Vždyť přece sněží a má pusa od kakaa se stále ještě usmívá.

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.