Pyžamo

Před mnoha lety jsem objevila v obchodě s prádlem poklad. Pyžamo. Asi se podivujete nad slovem poklad. Každý vnímáme poklady po svém. Pro malého chlapce je pokladem odřené auto, s kterým si hrál jeho táta, pro malou slečnu zase zrcátko po babičce... Ale abych neodbíhala.

Pyžamo bylo schované ve velké červené krabici s růžemi. Když jsem nadzdvihla ozdobné víko krabice, čekalo na mne další překvapení. Jemný růžový papír, který krásně voněl a v něm zabalený můj poklad. V té době jsem nikdy neviděla prodávat pyžama v krabici. A tak očarovaná tím vším jsem si jej nadělila na vánoce.

Po vánocích jsem byla nemocná. Většinou jsem vždy ležela týden. Tentokrát to bylo jiné. Vzala jsem si své červené pyžamo s bílými kytičkami, které je příjemně teplé a měkké.

Červenou barvu mám ráda. Je pro mne barvou života a energie. S ní mám více sebedůvěry, že vše dokážu. Pomáhá mi zvládat překážky, regeneruje mé tělo. Jedním slovem léčí. A takové je i mé pyžamo.

V tu dobu se mi zdály i jiné sny. Byly více o tom, co jsem nechtěla vidět nebo řešit. Vedly mne k uvědomění a nalezení problémů. Nabízely mi řešení. A nemoc? Ta byla do tří dnů pryč.

Od té doby nosím pyžamo jen, když neposlouchám tělo a navštíví mne nemoc. Pyžamo je pro mne kouzelníkem, který mi pomáhá.

Zrovna teď jsem ve svém pyžamu. Včerejší noc byla plná snů, uvědomění, slz, pochopení, odpuštění a lásky. O tom snad někdy jindy.

Jsem vděčná za nemoc, že přišla a můj pyžamový poklad, který mi pomáhá na cestě zpět, když se má rovnováha vychýlí. Co víc bych si v tuto chvíli mohla přát. 

ZE ŽIVOTA