Pyžamo

19.01.2022

Před mnoha lety jsem objevila v obchodě s prádlem poklad. Pyžamo. Asi se podivujete nad slovem poklad. Každý vnímáme poklady po svém. Pro malého chlapce je pokladem odřené auto, s kterým si hrál jeho táta, pro malou slečnu zase zrcátko po babičce... Ale abych neodbíhala.

Pyžamo bylo schované ve velké červené krabici s růžemi. Když jsem nadzdvihla ozdobné víko krabice, čekalo na mne další překvapení. Jemný růžový papír, který krásně voněl a v něm zabalený můj poklad. V té době jsem nikdy neviděla prodávat pyžama v krabici. A tak očarovaná tím vším jsem si jej nadělila na vánoce.

Po vánocích jsem byla nemocná. Většinou jsem vždy ležela týden. Tentokrát to bylo jiné. Vzala jsem si své červené pyžamo s bílými kytičkami, které je příjemně teplé a měkké.

Červenou barvu mám ráda. Je pro mne barvou života a energie. S ní mám více sebedůvěry, že vše dokážu. Pomáhá mi zvládat překážky, regeneruje mé tělo. Jedním slovem léčí. A takové je i mé pyžamo.

V tu dobu se mi zdály i jiné sny. Byly více o tom, co jsem nechtěla vidět nebo řešit. Vedly mne k uvědomění a nalezení problémů. Nabízely mi řešení. A nemoc? Ta byla do tří dnů pryč.

Od té doby nosím pyžamo jen, když neposlouchám tělo a navštíví mne nemoc. Pyžamo je pro mne kouzelníkem, který mi pomáhá.

Zrovna teď jsem ve svém pyžamu. Včerejší noc byla plná snů, uvědomění, slz, pochopení, odpuštění a lásky. O tom snad někdy jindy.

Jsem vděčná za nemoc, že přišla a můj pyžamový poklad, který mi pomáhá na cestě zpět, když se má rovnováha vychýlí. Co víc bych si v tuto chvíli mohla přát. 

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.