Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.

Jdu si pro osušku a plavky. V rychlosti se převléknu. Běžím ven na zahradu. Celá nedočkavá se osprchuji  studenou sprchu. Bazén je za celý den vyhřátý. Vezmu podběrák a zachráním dvě včely a jednoho velkého čmeláka. 

Hurá! Konečně mohu do vody. Vrhnu se vstříc osvěžení. Plavu... Za chvíli si přijde do altánu číst můj muž. Na otázku, kolik jsem uplavala koleček moc nereaguji. Už je dávno nepočítám. Jen tak si užívám pohybu, vody a slunce.

Nevím, zda jsem se při plavání zasnila nebo začala přemýšlet o šití šatů či něčeho jiného. Najednou se přede mnou objevila tlustá hnědá ropucha, větší než mužská dlaň.

Za velkého jekotu jsem opustila bazén. Lépe řečeno "vylítla jsem, jak namydlený blesk". Tak rychle jsem v životě venku z vody nebyla.

Popadla jsem bazénový podběrák a rychle jsem lovila ropuchu. Nevím, jak se mi to povedlo, ale hned napoprvé byla v podběráku. Zřejmě byla stejně překvapená jako já.

Z podběráku jsem jí vyhodila na trávu. Ropucha spadla na záda a chvíli dělala, že tam není. To už přišel můj muž a jen se dívá.

"Nějak jí chyť a odnes, prosím." Vysílám jasné signály pro manžela. Než se vrátí s plastovým košem, do kterého by ji chytil a odnesl, je ropucha dávno schovaná pod keři v záhoně. Snažím se ji ještě vyhnat ven hadicí s vodou.Po chvíli to oba vzdáváme. Ropucha se schovala a mně už se znovu do bazénu nechce. 

Se svou historkou jsem se musela někomu svěřit. Volala zrovna máma. Reakci na ropuchu by měla podobnou. Konec hovoru zakončila slovy: "Buď ráda, že jsi ji měla před sebou a ne na nohách nebo na hlavě."

Tak nevím, zda mne více rozhodilo narušení mého prostoru nebo to, že mne ropucha v plavání předhonila. Příště budu raději plavat na zádech...