Ruce a dotek

08.03.2022


Mezinárodní den žen. O ženství a oslavě žen se píše celý den. Potkávám více usměvavých lidí, v květinářstvích lidé vybírají květiny, potkávám muže s kyticemi

Tento den jsem si užila. Celý jsem jej prožila ve společnosti mužů. Mí klienti dnes byli jenom muži aniž jsem něco plánovala. Oběd i kávu jsem strávila opět ve společnosti muže.

Den jsem zakončila s dárkem, pro někoho možná obyčejným. Vybrala jsem si plnící pero. Moc dlouho jsem po něm toužila. Je krásné. Tvarem připomíná siluetu ženy. Jemné, ženské a téměř samo klouže po papíře. Psát s ním je slast. Moje ruka si psaní s ním opravdu užívá. Užívá si radost z jemného pohybu. Mám pocit, že s ním téměř tančí.

Ano, ruce. Ruce, které jsou díky svému pohybu a hbitosti velmi výmluvné. Jsou plné dotyku, zručnosti, gest, práce a zároveň i bohatým zdrojem energie.

Naše ruce mohou napsat úžasné knihy, namalovat fascinující obrazy, vytesat sochu, roztančit prsty při hře na hudební nástroj, dokáží zastavit provoz, podepsat důležité smlouvy... Ruce jsou velmi šikovné, kdy to, co máme v mysli, ony přivedou do reality. Jsou jedním ze zázraků, který máme.

Ruce jsou také plné doteků. Dotek je "intimní" spojení. Je léčivější než samotná slova. Při podání rukou sdílíme blízkost druhé osoby. Podle způsobu podání ruky můžeme poznat, jak se druhý cítí, zda jeho jednání je čisté, sebevědomí zdravé...

Každým dnem děkuji svým rukám, neboť mi pomáhají nejen v mé práci při kraniosakrální terapii, viscerální terapii, metamorfní technice nebo v Půlnoční dílně. Ruce mi dávají pocit radosti z doteku. A bez doteku by byl život smutný.



"Ruce často vyřeší záhadu, se kterou si rozum poradit neumí."

Carl Gustav Jung

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.