Šeřík

17.05.2022

Je sobota a já stojím před branou do dendrologické zahrady. V tu chvíli už pomalu přestávám vnímat okolí. Projdu branou, má chůze je najednou pomalejší, dech klidnější. Jsem tu vždy jako v jiném světě.

Je tu zvláštní nepopsatelný klid. Pokaždé zde nalézám nová zákoutí. Po cestě obdivuji nachové tulipány, rhododendrony různých barev a velikostí. Těším se až objevím velké záhony tulipánů. Každý rok jsou na jiném místě zahrady.

Slunce svítí, vítr mi občas cuchá vlasy a najednou ucítím tu známou a opojnou vůni šeříků. Tyto šeříky jsou jiné. Jejich vůně i barvy jsou mnohem jemnější. Jednotlivé kvítky jsou velmi drobné. Láká mne se jich dotknout a přivonět.

Dotýkám se zlehka, neboť květy jsou jako jemná peříčka. A vůně? Ach, je tak něžná a omamná. Po tvářích se mi začaly kutálet drobné slzy. Jsem někde úplně jinde.

Vidím zrcadlo u babičky a její skleněnou dózu na pudr s labutěnkou, vedle stojí vůně živých květů šeříku. Za chvíli se přenesu k druhé babičce. Sedávala jsem u okna a pozorovala, jak babička šije na šlapacím stroji. Pod rukama jí vznikaly krásné modely šatů. I tady je cítit vůně šeříku.

Najednou jsem ve městě, kde jsem bydlela, když jsem byla malá. Vcházím do obchodu s drogerií. Pomalu procházím obchodem, míjím regál s mýdly se šeříkovou vůní. Doma jím vonělo prádlo i koupelna. Hledám regál úplně vzadu, kde mají "voňavky". Mám našetřené peníze, abych mamince koupila šeříkovou vůni se živými květy.

Nevím, jak dlouho jsem zůstala stát ve vzpomínkách, kam mne odnesl šeřík. Ta vůně byla přesně stejná jako v mém dětství. Vyvolala vlnu emocí a vzpomínek. Vzpomínky na dětství a babičky, které tu již nejsou. Vzpomínky, které mám spojené s láskou, radostí a bezpečím.

Někdy stačí vůně, chuť, zvuk, světlo... a naše tělo, duše i mysl se mohou ocitnot úplně jinde. Ve vzpomínkách, které byly příjemné nebo také velmi bolestivé.

Z mého snění mne vytrhne výskot malých dětí, které si hrají na honěnou. Otevřu oči a usmívám se. Ještě dlouho cítím něžnou vůni šeříku, která mne umí přenést zpět do dětství.

Jdu hledat záhony tulipánů. A cestou zpět se zastavím v prodejně dendrologické zahrady. Co kdyby tam náhodou měli šeřík, co vyvolává vzpomínky...

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.