Svítání

12.01.2022

Je ráno. Venku teploměr ukazuje stupně pod nulou. Jemný poprašek sněhu zdobí cesty, stromy a střechy domů. Jdu dělat snídani a zlehka si prozpěvuji.

Snidaně hotová. Má ústa si užívají chuť čerstvého chleba s máslem a solí. Heřmánkový čaj nesmí chybět. Je v něm slunce a zklidnění.

Dívám se z okna ven a tiše si sním. Co asi dnes budu číst? Ježíšek mi nadělil mnoho knih. Včera v noci jsem jednu dočetla a po snídani si vyberu další.

Slunce svítí do očí. Užívám si teplo a záři jeho paprsků. Myslí mi projede. "K něčemu ten kůrovec byl dobrý. Konečně u nás v údolí máme v zimě zase slunce hned ráno a ne až po obědě. Každá mince má dvě strany."

Uklidím ze stolu. A jdu hledat knihu. Chvíli mi trvá než se rozhodnu, co číst. Konečně jsem vybrala. Začínám číst a slunce se mi dostalo až na stránku knihy. Vše letí a vybíhám ven v noční košili do mrazu. Z dáli jen slyším: "A ponožky máš?"

Venku je slunce. Jeho paprsky se linou mezi stromy, které ještě zbyly v lese. Jsou krásné, jemné, hřejivé, mazlivé. Nastavuji tvář a zavírám oči. Nechám si zdát možná o Slunečníkovi z pohádky,o vílách či jiných pohádkových bytostech.

Tvář je celá teplá. Usmívám se. Usmívám se, čím dál víc. Paprsky slunce mne hladí a objímají. Jsem celá zahalená v jejich záři a úplně jsem zapomněla, že je venku zima a nemám ani ponožky.  

ZE ŽIVOTA

Kulička uvnitř rolničky je schovaná. Je to vlastně takové její srdce. Bez ní by nemohla krásně znít. Přeji vám všem, aby jste své srdce slyšeli a váš život mohl nádherně znít po celý nový rok 2023.


"Dokonce i ta nejtemnější noc skončí a vyjde slunce."Viktor Hugo

"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...