Vzpomínka

09.02.2022

Obloha se zatáhla. Jemné vločky se snášejí z nebes nad stromy, potokem, cestou, zahradou... Vítr, ten rošťák, do nich fouká. Hrají si možná na honěnou. Někdy do nich foukne tak, že vytvoří vír a ony se točí ve sněžném tanci. Chvílemi to vypadá, že vzduchem plují nebo dokonce letí zpět nahoru k nebesům. Chtějí snad zpátky domů?

Čím víc sněží, tím větší ticho venku nastává. Na malou chvíli i vítr utichl a ony jen tak tiše plují. Některé jsou zvědavé a po cestě na zem se zastaví. Dívají se snad do oken? Na skle se pomalu mění v drobné kapky.

V dáli vidím světla sypacího vozu. Nevím, jaké má být dnes počasí. Zatím to vypadá trochu bláznivě. Střídá se stále slunce a sníh. Tak moc jsem si přála sníh.

Mám ráda kouzelnou atmosféru zimy, kdy sníh vše schová. Přikryje celou zem nadýchanou peřinou, aby i ona mohla odpočívat a spala. Spala dlouho, dokud nenabere dostetek energie a síly na jaro.

Na jaře je přece tolik práce. Nyní musí chránit vše, co je schováno pod zemí. A tak stále čekám na sněhovou peřinu. Sněhové vločky mne vrací zpátky do dětství.

Bydlela jsem v Podkrkonoší. Zima zde byla dlouhá s velkou sněhovou nadílkou. Každý den po škole jsme celá parta chodila sáňkovat na kopec kousek od školy. Stavěli jsme skokánky, závodili, koulovali se. Rodiče se o nás nemuseli bát. Všichni jsme se hlídali navzájem. I o svačinu jsme se podělili.  Domů jsme se vraceli promočení, zmrzlí a šťastní v době, kdy už svítily pouliční lampy. Prožívaly jsme svá každodenní dobrodružství i tajemství. 

Ze snění mne vytrhne zvuk telefonu. Volá doručovatel. Hurá, přivezou mi knihy. Nevím, zda se letos opravdové zasněžené zimy dočkám, neboť v zahradě jsem již zahlédla  malé zelené lístky tulipánů. Odpoledne se dám na průzkum... A za sněhem se asi vyjedu podívat do hor.

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.