Zastavení

05.01.2022

Venku bylo teplo a foukal jemný vítr. Novoroční procházka se lišila od procházky posledního dne roku pouze schovaným sluncem. Užívala jsem si, jak vzduch voní a voda v potoce tiše bublá. Tentokrát nic nefotím, bylo mé předsevzetí. No, raději si žádné nedávat.

Na cestě zpět jsem šla po druhé straně potoka. A zdálky vidím keř, který je jiný než ty ostatní. Kvete v lednu? Můj rozum říká: "Ano, Zimolez kvete v zimě, jenže má jinou barvu i tvar květů." Tedy udělám pár fotografií a zeptám se googlu. A předsevzetí je pryč.

Kalina vonná, jméno mé. Hm, ten keř neznám a jen si vzpomínám, že se o ní zpívá v nějaké písni.

Za dva dny jsem šla na procházku stejnou cestou. Byla jsem zvědavá, zda mráz v noci květy nespálil. Ne, nespálil. Byly stejně jemné a živé. Tentokrát bylo mé pozorování bez focení.

Zkusila jsem přivonět ke květům. A nemohla jsem se odtrhnout a svůj nos poslat jinam. Nešlo to. Ta vůně byla naprosto omamná, smyslná, zároveň jemně sladká, uchvacující, strhující... Zahalila bych se do ní celá.

Když jsem zavřela oči, tančila jsem. Lehce, jemně, v zeleném šatu s nádechem růžových červánků. Nevím, jak dlouho jsem snila. Kdo ví. Možná, že ještě sním.  

ZE ŽIVOTA


"Mám před sebou další den. Mohu se zabývat žehráním na nepřízeň osudu. Mohu se sžírat závistí vůči všem, kdo podle mne mají víc než já. Mohu celý den promarnit vyhlížením zítřejšího štěstí. Raději se chci radovat z toho, co mám už dnes. Vzpomínat na všechno krásné, co jsem měl třeba včera, a přitom se těšit, že i zítra budu...
Lis 19

Život

"Život se podobá knize. Blázen v ní letmo listuje, moudrý při čtení přemýšlí, poněvadž ví, že ji může číst jen jednou."
Jean Paul
Čvc 06

Ropucha

Objetí, polibek, rozloučení. Mávám u branky před domem a poslední návštěva odjíždí. Venku stále ještě svítí slunce. Láká mne svými paprsky vystavit mu kůži, aby ji mohlo pohladit.