To ráno,
kdy mne slunce polechtalo svými prvními paprsky bylo jiné. Vzduch
voněl. Byla v něm cítit vláha a jemný dotek moře. Tak moc jsem
potřebovala ven. Dýchat a naplnit se paprsky slunce.
Vyběhla jsem jen tak bosa na terasu a z ní rovnou do trávy. Vítr mi jemně cuchal vlasy a kapky v trávě se třpytily. Byly úplně všude i na listech, květech...
Slunce do nich opíralo jemné paprsky a vytvářelo barvy duhy. Některé kapky se třpytily tak, že vypadaly jak drahokamy, které zde někdo poztrácel. V tu chvíli jsem si uvědomila, že v nich vidím korálky.
Už mne nic neudrželo. Vrátila jsem se mokrá, nasycená všemi živly. V pracovně jsem překotně hledala ty správné korálky, co se třpytí a mají odlesky rosy a duhy. Dala jsem se do tvoření.
Korálky se navlékaly lehce, neboť jsem stále cítila opojnou atmosféru krásného rána a nového zrození. Vznikla malá kolekce jedinečných náramků. Jmenuje se příznačně " Duhové svítání". Zvu vás do Půlnoční dílny. Sledujte její stránky, kde se postupně objeví k prodeji jednotlivé náramky nejen "Duhového svítání".
https://www.facebook.com/Pulnocnidilna/
https://www.facebook.com/Pulnocnidilna/posts/173095501803103
Mám ráda čas adventu. Období čekání na vánoce. Je to čas, kdy vyzdobím zahradu, dům, vážu věnce, uklízím... V tuto dobu častěji přemýšlím o tom, co mi rok přinesl, co vzal a co jsem opustila. Den jde brzy spát a tma zahalí celé okolí. Je čas na svíčky a mám touhu být v tichosti sama se sebou.
To ráno, kdy mne slunce polechtalo svými prvními paprsky bylo jiné. Vzduch voněl. Byla v něm cítit vláha a jemný dotek moře. Tak moc jsem potřebovala ven. Dýchat a naplnit se paprsky slunce.
Často se mi stává, že mám hlavu plnou myšlenek a nemůžu spát. Bloudím po domě, piji čaj, čtu knihu nebo se dívám jen tak do tmy.
