ZE ŽIVOTA

Mám ráda květiny. To se o mně všeobecně ví. Někteří mi dokonce říkají květinová víla, ale o tom snad někdy jindy.

V noci nasněžilo. Celé okolí je pokryté sněhem. Svítí slunce a svými paprsky tančí, kde dosahne. Z bílého sněhu vytváří nekonečné množství blýskavých křišťálů. Konečně se z nevídané krásy přesunu do reality.

Je hodinu před polednem. Brambory se vaří v parním hrnci, digestoř zpívá svou píseň. Silný hovězí vývar potřebuje přelít přes jemné síto. Slyším známý zvuk pračky. Signál, že ona svůj úkol už splnila. Jdu nahoru do patra osvobodit prádlo.

Před mnoha lety jsem objevila v obchodě s prádlem poklad. Pyžamo. Asi se podivujete nad slovem poklad. Každý vnímáme poklady po svém. Pro malého chlapce je pokladem odřené auto, s kterým si hrál jeho táta, pro malou slečnu zase zrcátko po babičce... Ale abych neodbíhala.

Hodiny právě odbíjí svým jemným zvukem poledne. Jsme po obědě, kuchyň je již uklizená a k mým čichovým buňkám se line vůně čerstvé kávy. Na stole v porcelánové hvězdě je poslední zbytek vánočního cukroví.

Je ráno. Venku teploměr ukazuje stupně pod nulou. Jemný poprašek sněhu zdobí cesty, stromy a střechy domů. Jdu dělat snídani a zlehka si prozpěvuji.

Co znamená svátek "Tři Králové" všichni víme nebo si informace jednoduše najdeme na internetu. Ráda se s vámi podělím o svůj prožitek.

Venku bylo teplo a foukal jemný vítr. Novoroční procházka se lišila od procházky posledního dne roku pouze schovaným sluncem. Užívala jsem si, jak vzduch voní a voda v potoce tiše bublá. Tentokrát nic nefotím, bylo mé předsevzetí. No, raději si žádné nedávat.

Přeji nám všem nový rok plný božího požehnání a naplnění slov Jana Amose Komenského...

Dnešní den není pro mne pouze Silvestr a konec roku. Je pro mne poděkováním za vše, co se uplynulý rok stalo...